O knize: 1962 / ČTENÁŘŮM Napsal jsem tento esej méně po příjemné tradici sdílení vzpomínek na dětství a mládí. Vzrušovala mě touha vyprávět ani ne tak o sobě, jako o minulosti jednoho z odlehlých koutů Azovské stepi, o jeho drsném způsobu života a zvycích, které se navždy propadly do minulosti, o krutosti a divokosti jedné části jejích obyvatel a bezpráví a utlačování druhé. Mnohé se v této eseji jeví jako lámané v dětském vědomí, ale hlavní postavou vzpomínek stále nejsem já, ale můj otec, jeden z mnoha otroků bývalé stepi. Byli to oni, neznámí řemeslníci a řemeslníci, kteří svými mozolnatými, inteligentními rukama rozmnožovali její štědré dary a málo je využívali Současníkům – majitelům a stavitelům nového života – by se hodilo zjistit, jaká je naše step byla jako před více než půl stoletím, jací lidé v ní žili a chodili po jejích cestách, jaké sny o štěstí si hýčkali... Potěší mě, když se po přečtení skutečných stepních příběhů ještě více objeví současnost majestátní - noví lidé a jejich činy, provedené na těch polích, kde kdysi dozrával smutek a hněv utlačovaných. Autor